ochabiti sě, -b̕u, -bí pf.; k ochabiti
1. ochabnout, stát se chabým, zemdlít (duchovně), zvl. polevit v náboženském zaujetí: přišla by rozpač, a tak by se člověk ochabye nedošel toho, což viera ukazuje ŠtítKlem 18b; ochabi sě člověk a potuchne v boží milosti ŠtítMuz 60b; kdyžť potuchne [láska k Bohu] v kterú chvíli, ochabit sě člověk ŠtítMuz 93b; ochabij li sě [člověk v boji proti žádostem], přemožen bude ŠtítSvátA 169a
2. čeho [činnosti] ochabnout, polevit v něčem: vše nás mrzí, všeho se chcem ochabyty ŠtítKlem 50b. – Srov. ochabiti 2
Dolož. jen u Štítného